Freeride a volná pata na ukrajinský způsob

Do Krkonoš? Do Alp? Rakousko? Itoška? Francie? Ne, že by to bylo špatný.....            Co třeba Karpaty? Hmm, Slovensko? Ne! Ještě dál na východ ! UKRAJINA !

V pátek 3. února se naše mini-free-tele partička nalodila na bus brněnské cestovní kanceláře a vyrazila přes Bratislavu, Budapešť a Mukačevo do oblasti Podkarpatské Rusi na Ukrajině. Cílem byly dvě velmi odlišné lyžařské destinace. První zastávkou byl supermoderní skiareál Bukovel s 50 kilometry sjezdových tratí a 12 čtyřsedačkovými lanovkami. Areál se rozprostírá kousek od nejvyšších ukrajinských hřebenů Karpat - Černohory a Svidovecké poloniny, ve výšce 1000 - 1400 m. n. m. Alpský standard v podobě urolbovaných "manšestrů", kompletního umělého zasněžování areálu, lanovek značky Doppelmayer nebo Leitner a typických ukrajinských kolib plných tradičních dobrot, vodky, pivíčka atd. nás všechny mile překvapil. Snowpark srovnatelný s parkem na Tuxu nebo Kaprunu překvapil snad ještě mnohem víc.

Ceny skipasů stejné jako v Krkonoších nebo na Klínovci a kvalita sjezdových tratí vybízí spíše ke srovnání se středně velkými alpskými středisky než s resorty v české kotlině. Široké (a prázdné) sjezdovky, převážně těžších obtížností a po celý den lyžování bez front. I když to lze asi připočíst velkým mrazům, které s naším příjezdem ustaly, a středisko bylo spíše poloprázdné. To vše nám nabídl Bukovel, který ale nebyl úplně to, proč jsem na Ukrajinu přijeli. Zde jsme se spíše rozjížděli a zahřívali, a možná i vlivem zatažené oblohy převážně očekávali, co nám přinese druhá, pro telemarkisty-freeridery, zajímavější ukrajinská destinace - mekka freeridu na Ukrajině - středisko Dragobrat.

Už jen výjezd do výšky cca 1400 m. n. m. do střediska, terénními vojenskými vozidly - Gruzaviky, nás příjemně naladil a pobavil. Spotřeba těhle broučků byla 100 na 100 a Vasil za volantem to do brutálního kopce docela diktoval. Přivítala nás blankytně modrá obloha a výhled na hlavní hřeben Svidovecké poloniny s dominantním dvojvrcholem Bliznica, dosahující výšky téměř 1900 m. n. m. Bivak jsme rozbili v jednom z nejstarších stavení v Dragobratu - turbáze Dragobrat, kterou pomáhali před sto lety stavět čeští turisté. Úterní den jsme zakončili prohlídkou areálu, který čítá čtyři dvoukotvy, spíše staršího data výroby, a dvě dvousedačky, též spíše postaršího vydání. Věkové srovnání sedaček a vleků se nabízí např. se starou lanovkou na Sněžku.

Středa a čtvrtek se nesly ve znamení super počasí a hlavně spousty freeridových sjezdů, prašanu po stehna (telemarkisty:) ) a skialpových výletů. Vše samozřejmě na telemarkových lyžích, s fotoaparátem v pohotovosti. Fantastickou atmosférů této lokality dokreslovaly ve večerních hodinách návštěvy místních kolib a hospůdek a "soupeření" s ukrajinskou vodkou (výborná záležitost), šampaňským a šašlikem (pečené maso na jehle). Místní horský "neslužebník" Michail říkal, že to docela padá, tak ať se držíme na pistách. Trošku jsme ho poslouchali a trošku ne, takže i proto jsme nestihli projet všechny lajny, žlebíky a lesíky, ale aspoň jsme si nechali něco na příští rok.

Kdo hledá ráj volného ježdění, ceny srovnatelné s našimi a pohodu spojenou s pohostiností místních lidí, ať se vydá za lyžováním na Ukrajinu. V Dragobratu se vyřádí milovníci freeridu, v Bukovelu uspokojí své chutě parkové krysy či šponi na pistách.

Jak vidno, telemarkovat lze všude, na Neklidu, v Krušných horách, ve Špindlu, v Krkonoších nebo na Petříně v Praze ! A nebo taky na Ukrajině. Volná pata byla ale na rozdíl od českých kopců velkou exotikou. Mnohé vysvětlování, proč že máme tu patu nepřidělanou, možná zaselo několik semínek či minimálně brouků do hlavy ukrajinským lyžařům. Ať tak či onak, telemark v prašánku na Ukrajině se povedl.