Lyžování v zemi vycházejícího slunce

Když se řekně Japonsko, většina lidí si asi vybaví Tokyo, sumo, sushi, možná jméno nějakého z japonských hlavních ostrovů...Ale lyžování?

Ale ano vlastně, ono se tam i lyžuje..Zimní olympiády v Naganu 1998 a Sapporu 1972 jsou toho dost výmluvným důkazem...Lyžaři znalí freeridu a backcountry určitě ale o Japonsku slyšeli jako o zemi prašanu zaslíbené...A je to tak. Především na nejsevernějším japonském ostrově Hokkaido, ale i jinde se najdou místa a resorty s prašanem tak suchým a lehkým, že našinec nechápe a zimní průměrné úhrny sněhu? Ne pět, ne deset, ale v průměru patnáct metrů spadlého sněhu nejsou žádnou vyjímkou, ale místním standardem...I tento prašanový příslib (prašanu se tady říká "japow" - od angl. powder - prášek a Japan - Japonsko) byl mojí pohnutkou k tomu, abych v rámci svého cestování a lyžařského instruktorování všude možně po světě, navštívil Japonsko...

Novozélandské zimní srpnové ráno, skype pohovor se šéfem jedné z největších lyžařských škol ve středisku Niseko, na ostově Hokkaido...Booom, chce mě, práce domluvená....Google, youtube...Woow...Tam toho prašanu bude asi fakt hodně !!!!

Japonská sezona začala na začátku prosince. Příjezd, ubytko, papírování a lehké rozkoukávání, co a jak a 6. prosince hurá na to a první lekce....Australským šéfíkem japonské lyžařské školy slíbená velmi dobrá pozice v lyžařské škole se začala naplňovat..Respekt kolegů, privátní lekce a možnost trénovat ostatní instruktory ..Tohle všechno dávalo příslib velmi dobré zimy...A zatím se vše plní...6 hodin učení v průměru denně, práce hodně, dobré pracovní prostředí..Vše prostě ok a bez chyby..Zima měla v Niseku podle místních lehce pomalejší start, dokonce párkrát i zapršelo, ale kolem 20. prosince se to zlomilo a ve velkém začalo padat z nebe bílé suché a nadýchané zlato..A s lehkými přestávkami padá v podstatě pořád....Sněhu přibývá, malé stromky zmizely, středním stromečkům čouhají už jen špičky a místní listnaté lesy se tak postupně stávájí přírodním prašanovým hřištěm, které je snem každého milovníka volného terénu...

Niseko je tak trochu unikátním resortem. Jsou to vlastně čtyři střediska vzájemně propojené v horní části hory Niseko-Annapuri (1308 m.n.m.)..V každém ze čtyřech resortů se najde nějaká on-piste i off-piste specialita...Ale lidé sem z celého světa míří hlavně pro ty off-piste zážitky, kterých se tu dá posbírat nespočítaně..Nejen uvnitř resortu, v lesích a na okrajích sjezdovek, ale hlavně mimo hranice střediska. Místní ski-patrolers každé dopoledne (záleží na počasí a aktuální lavinové situaci) otevírají jedenáct freeridových "gatů", kterými vpouštějí japowderu chtivé lyžaře ven z resortu, do volného terénu..Někde a někdy se při průchodu gatem kontroluje lavinová výbava, nějaké gaty jsou lehčí a pod úrovní hranice lesa. Lavin tady moc nepadá, ale speciálně zadní strana hory je z pohledu Evropana celkem lavinózní..Ale zdejší japow je velmi kompaktní a stabilní, mimo jiné i díky konstatním teplotám a jen velmi malým výkyvům počasí - téměř pořád je pod mrakem a sněží :-)..1300 metrů vysoká hora se nazdá nic zvláštního, ale lyžuje se do cca dvou set metrů nad mořem..Takže když je pěkný den, brána na vrchol oteřená, můžeš si po krátkém výstupu od konce poslední lanovky na vrchol užít 1000 vertikálních metrů v měkoučkém nadýchaném japonském snížku..A to není ani na evropské či světové poměry vůbec špatné.

Kromě mého instruktorování a trénování se občas samozřejmě najde čas i na tolik vysněné lajny v prašanu...Lusti Vertigo 188 (samozřejmě s telemarkovým vázáním Rottefella Freeride :-) ) slouží báječně mimo pistu. Na instruktorování téměř každé ráno nacvakávám lyžáky na Lusti SCT Wide 176...Kombinace téměř dokonalá..Občas návštěva onsenu (japonské lázně s termální vodou), všudypřítomná japonská kuchyně, která mě uchvátila podobně jako japow...A japonská zimní pohádka je kompletní !